→ STÁHNOUT: PetrolejovéLampy.docx
1. Základní údaje:
•Doba, kdy se příběh odehrává: přelom 19. a 20. století
•Prostředí, kdy se příběh odehrává: Jilemnice
•Děj:
Hlavní
hrdinkou je pošetilá, ošklivá, nevkusná, svérázná, tvrdohlavá, ale také
romantická, dobrosrdečná a stále toužící po lásce, Štěpka Kiliánová,
dcera bohaté Anny a stavitele Kiliána. Vše začíná v době, kdy byla
Štěpka ještě malá a hrála si na rodinném statku Vejrychovsku se svými
staršími bratranci Janem a Pavlem. Postupem času se z nich stali dospělí
mladí lidé, Štěpka začala hrát v divadelním souboru (měla obrovský
talent), chystala si výbavu a toužila po lásce, dítěti a hodném muži.
Čekala na pravou romantickou lásku, ale ta se ne a ne objevit. Když už
ve svých třiceti letech skoro přestala doufat, že se ještě kdy vdá,
přišel jí požádat o ruku právě její starší bratranec Pavel Malina, v té
době již hejtman. Štěpka si sňatek s Pavlem obhájila i před rodiči,
kteří jí to nechtěli dovolit, protože věděli, že se z Pavla na vojně
stal opilec, hazardér a flamendr. Byla to všechno pravda, ale Štěpka si
to kvůli touze po lásce a dítěti nechtěla přiznat. Po svatbě se oba
novomanželé přestěhovali do nové vily na Vejrychovsku a po měsíci
manželství, kdy se Pavel své ženy ani nedotknul, jí řekl, že si ji vzal
pouze pro její bohaté věno, aby mohl splatit dluhy, kterými bylo
Vejrychovsko po jeho vojenské kariéře zatíženo.
Ze Štěpčinýho muže se po
pár letech stal pomalu umírající mrzák, byl luetik - v mládí prodělal
syfilis - a teď se dostavila druhá fáze této nemoci. Změnil se v
opravdovou stvůru, byl zlý, pil a tyranizoval obětavou Štěpku, která se
ještě s Janem starala o statek a polnosti. Když už byla situace
neúnosná, odvezl Jan svého bratra do ústavu, aby své švagrové ulehčil.
Pavel v ústavu docela ztratil paměť, zešílel a už ani svou ženu
nepoznával. Po několika měsících zemřel a Štěpka měla po jeho smrti
pocit, že je na světě zbytečná, zůstala přeci sama, dítěte se nedočkala,
... Vrátila se jí však chuť žít, pracovat a cítila se být mladou.
Začala znovu doufat, že se jí jednou přeci jen dostane skutečné lásky a
štěstí, po kterých tolik toužila.
•Charakteristika hlavních postav:
Štěpka
Kyliánová - hlavní postava celého románu. V díle je sledován její vývoj
od dětství až do jejího ovdovění. Je pracovitá, dobrosrdečná,
energická, ale je postavou trochu hromotluk, krásy příliš nepobrala a je
prostořeká. Touží po dětech a ze strachu, že zůstane starou pannou, se
po své třicítce provdá za Pavla Malinu, svého bratrance.
Pavel
Malina - mladý muž původem z Vejrychovského statku, bratranec Štěpky. V
dětství byl hodný, milý, inteligentní. Rozhodl se pro vojenskou školu a
na vojně si našel zálibu ve víně, kartách a ženách. Poté byl namyšlený,
vypočítavý, nesnesitelný, otravující, škodolibý, zlý, ničemný.
Stavitel
Kylián - Štěpčin otec. Je to pracovitý člověk, který za svůj život
zmnohonásobil svůj původní kapitál. Je šetrný, hrdý a nepříliš otevřený.
Anna Kyliánová - Štěpčina matka. Velice zbožná dáma.
Jan
Malina - starší ze synů Josefa Maliny, pracovitý, poctivý a dobrý
hospodář, který dlouho dřel jen na bratrovy dluhy. Proto se v pozdějším
věku zatvrdil.
Josef Malina - otec obou synů ze statku.
Přežil své mladší dítě. Ačkoliv zpočátku neměl Štěpku v lásce, později
pochopil, že je to dobrá žena.
•Hlavní myšlenka:
zachycení
mezilidských vztahů v rodině v pozadí psychické choroby projevující se u
jednoho z hlavních aktérů, obraz rozpadajícího se světa, mravního
úpadku v prostředí maloměsta
2. Charakteristika uměleckého textu:
•Literární druh: epika
•Literární žánr: psychologický román
•Forma textu:
er-forma
z největší části dialogy, ale jsou použity i vnitřní monology (např. při úvahách)
Rozděleno na tři části: Lampy svítí a prostírá se, Sytý u stolu, Lampy zhasínají
-gradace, chronologicky
•Jazykové a umělecké prostředky:
- V popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla
- Připomíná přirozenou formu běžné řeči
- Základní stavební jednotka je věta zapisovaná do řádek
- Typické pro vyprávění nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy, text je členěn do odstavců, kapitol
Autor
používá spisovný jazyk, obecná čeština, přímá řeč. Autorův styl má
sklon k výrazové střídmosti. Vyprávění ve 3. osobě zprostředkovává nejen
vnější skutečnosti (popis prostředí, dialogy), ale i bohatý vnitřní
svět jednotlivých hrdinů. Častým stylovým prostředkem je prolínání
vypravěčského pásma s vnitřním monologem postav.
3. Zasazení díla do kontextu:
•Dílo do tvorby autora:
začátek tvorby
Jaroslav Havlíček - český prozaik
Děj téměř všech jeho povídek a románů se odehrává v maloměstském prostředí přelomu 19. a 20. stol, které dobře znal z dětství.
Popisuje
tragické lidské osudy, degeneraci - téměř naturalisticky, až
chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní
situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou
mravní a duševní sílu.
Další díla: Neviditelný, Vyprahlé touhy, Helimadoe
•Autora do české nebo světové literatury:
Psychologická próza
Objevuje se koncem 20. let 20. století.
Autoři
věnují pozornost procesům odehrávajícím se v nitru člověka, jsou
ovlivněni soudobou psychologii (vliv Freudovy psychoanalýzy - svět není
takový, jak se zdá, nedá se zcela věřit smyslům, vše kolem nás je
relativní).
Snaží se zachytit podvědomé stavy hrdinů, narušenou
psychiku jedinců, patologické povahy a vliv na okolí, rodové zatížení
různými úchylkami, komplexy lidí narušených rozpory civilizace.
Další představitelé:
Jarmila Glazarová - Vlčí jáma, Egon Hostovský - Případy profesora Kornera, Václav Řezáč - Svědek
•Význam díla v současnosti:
V
roce 1971 byl natočen stejnojmenný film. Divadelní zpracování
Petrolejových lamp se hraje doteď. Např. v Klicperově divadle v Hradci
Králové.
0 komentářů:
Okomentovat