1. Neustálé přemýšlení o tom, že byste se měli učit
Každý den, každou hodinu se trápíte myšlenkami na učení. Měli byste se učit, když začnete teď, tak to bude v pohodě. Budete nejlepší, a když ne nejlepší, alespoň mezi prvními deseti. Ale pak se objeví teta prokrastinace, která vám našeptává, že je na učení času dost, za to momentálně hoří spousta jiných věcí - například ta kupa papírů na stole, co se tam hromadí již půl roku, hmm a když už se to toho dáte, tak proč rovnou neuklidit i v šuplících a co ten bordel okolo, možná by to chtělo vysát, utřít prach… jé on je večer, tak se budu učit zítra.
2. Tisknutí a rovnání materiálů
Ke správnému učení jsou potřeba materiály. Ze zkušenosti už víte, že učit se z počítače není úplně ideální, takže se porozhlédnete kolem, vytisknete přednášky, poptáte se u přátel… Vše vytisknete a pečlivě uložíte do desek - krása. A co teď? Odložit přece.
3. Otevření materiálů
Konečně jste se k tomu dostali a vítězoslavně otevíráte vaše krásné desky. Na večer zjišťujete, že se staly skvělou dekorací na vašem stole nebo podložkou pod lokty při psaní na klávesnici. No ale snaha byla.
4. Dostáváte či posíláte zprávy o učení
Už to umíš? Kolik toho umíš? Toho je ale hodně… To je ale těžký… Vy i vaši přátelé posíláte zašifrované zprávy, ve kterých zjišťujete, zda se ten druhý již začal učit. Hledáte útěchu, že ještě nejste poslední, kdo to neotevřel. Pokud vám někdo potvrdí, že se neučí, uchlácholí vás to a s učením ten den ještě nezačnete. Jestliže ale dostanete zprávu, že už to někdo umí všechno, nabudí vás to k myšlence, že už opravdu začnete.
Šifrované zprávy a jejich význam:
Kolik už toho umíš? / Kolik jsi toho už přečetl? - Dotyčný zjišťuje, jak moc je pozadu, nebo zda může být v klidu, protože je dál.
Vůbec nic nechápu... / Vůbec nevím, co tam budu psát. / Jen si to čtu. - Zašifrované “Ještě jsem na to nesáhnul, ale nechci ti to říct.”
Už jsem to třikrát přečetl. / Skoro všechno už umím. - Tato zpráva většinou znamená, že se vás dotyčný snaží vytočit, aniž by to ovšem byla pravda.
Já se učím jen ten výcuc. - Znamená výzvu: Máte začít prosit o to, aby se s vámi o výtah podělil.
5. Na poslední chvíli čtete neuvěřitelnou rychlostí
Zbývají vám poslední hodiny, kdy se můžete učit. Takhle rychle jste v životě nečetli. Mezi jednotlivými větami, se vám vkrádají další. Většinou to jsou myšlenky typu: To nemůžu stihnout. / Zítra budu úplně nahraný. / Asi dnes nejdu spát, kdo potřebuje spánek? / Já tam snad vůbec nepůjdu.
Když se pak po testu/zkoušce ohlížíte zpátky, nemůžete uvěřit, jak strašně jste prokrastinovali a jak je možné, že jste si z vašeho rychločtení vůbec něco zapamatovali.
Ale příště! Příště určitě začnete alespoň týden dopředu! Opravdu!
Každý den, každou hodinu se trápíte myšlenkami na učení. Měli byste se učit, když začnete teď, tak to bude v pohodě. Budete nejlepší, a když ne nejlepší, alespoň mezi prvními deseti. Ale pak se objeví teta prokrastinace, která vám našeptává, že je na učení času dost, za to momentálně hoří spousta jiných věcí - například ta kupa papírů na stole, co se tam hromadí již půl roku, hmm a když už se to toho dáte, tak proč rovnou neuklidit i v šuplících a co ten bordel okolo, možná by to chtělo vysát, utřít prach… jé on je večer, tak se budu učit zítra.
Prokrastinace je umění stihnout dnes, co mělo být hotovo včera.
- Don Marquis
2. Tisknutí a rovnání materiálů
Ke správnému učení jsou potřeba materiály. Ze zkušenosti už víte, že učit se z počítače není úplně ideální, takže se porozhlédnete kolem, vytisknete přednášky, poptáte se u přátel… Vše vytisknete a pečlivě uložíte do desek - krása. A co teď? Odložit přece.
3. Otevření materiálů
Konečně jste se k tomu dostali a vítězoslavně otevíráte vaše krásné desky. Na večer zjišťujete, že se staly skvělou dekorací na vašem stole nebo podložkou pod lokty při psaní na klávesnici. No ale snaha byla.
4. Dostáváte či posíláte zprávy o učení
Už to umíš? Kolik toho umíš? Toho je ale hodně… To je ale těžký… Vy i vaši přátelé posíláte zašifrované zprávy, ve kterých zjišťujete, zda se ten druhý již začal učit. Hledáte útěchu, že ještě nejste poslední, kdo to neotevřel. Pokud vám někdo potvrdí, že se neučí, uchlácholí vás to a s učením ten den ještě nezačnete. Jestliže ale dostanete zprávu, že už to někdo umí všechno, nabudí vás to k myšlence, že už opravdu začnete.
Šifrované zprávy a jejich význam:
Kolik už toho umíš? / Kolik jsi toho už přečetl? - Dotyčný zjišťuje, jak moc je pozadu, nebo zda může být v klidu, protože je dál.
Vůbec nic nechápu... / Vůbec nevím, co tam budu psát. / Jen si to čtu. - Zašifrované “Ještě jsem na to nesáhnul, ale nechci ti to říct.”
Už jsem to třikrát přečetl. / Skoro všechno už umím. - Tato zpráva většinou znamená, že se vás dotyčný snaží vytočit, aniž by to ovšem byla pravda.
Já se učím jen ten výcuc. - Znamená výzvu: Máte začít prosit o to, aby se s vámi o výtah podělil.
5. Na poslední chvíli čtete neuvěřitelnou rychlostí
Zbývají vám poslední hodiny, kdy se můžete učit. Takhle rychle jste v životě nečetli. Mezi jednotlivými větami, se vám vkrádají další. Většinou to jsou myšlenky typu: To nemůžu stihnout. / Zítra budu úplně nahraný. / Asi dnes nejdu spát, kdo potřebuje spánek? / Já tam snad vůbec nepůjdu.
Když se pak po testu/zkoušce ohlížíte zpátky, nemůžete uvěřit, jak strašně jste prokrastinovali a jak je možné, že jste si z vašeho rychločtení vůbec něco zapamatovali.
V mládí se učíme, ve stáří chápeme.
- Marie von Ebner-Eschenbach
Ale příště! Příště určitě začnete alespoň týden dopředu! Opravdu!
0 komentářů:
Okomentovat