• Sice je ještě tma, ale vím, že za pět minut lidem zvoní budík, vstávám.
• Chce se mi.
• Oblíznu člověku ruku.
• Ucuknul, ale oči neotevřel.
• Tak tedy ucho, to zabere.
• On si dovolil mě odstrčit, tak to tedy ne!
• Olíznu mu pusu.
• Člověk se vzteká, kouká na hodiny a s hlasitým bručením vstává.
• Hurá jde se ven, běžím ke dveřím.
• Stojím tu už 10 vteřin. 10! Kde je? Mně se chce!
• Člověk stojí v kuchyni a se zavřenýma očima si dělá kafe. to je ale nekázeň. Trochu štěknu.
• Ignoruje mě! Štěknu hlasitěji.
• Jaký pššt? Máme jít ven přece.
• Á pozor, člověk se blíží ke dveřím. Hurá!
• Běžím ke dveřím.
• A zase nic, šel do koupelny. No to teda ne! Jdu za ním.
• Nasazuju hypnotizující pohled a kdykoliv se na mě podívá, naznačuji směr, jakým má jít.
• Nefunguje to.
• Znovu štěknu.
• Už ani pšt, zase mě ignoruje.
• Pozor, opět jsme v pohybu!
• Běžím ke dveřím.
• Grr, nic, natahuje na sebe oblečení. To přece nepotřebuje, já chci ven a to hned!
• Teď to vypadá nadějně, běžím ke dveřím, teď to na stopro vyjde.
• Co to dělá? Kam zase jde? Kňourám.
• Že bych mu to udělal na koberec? Pomsta by byla sladká!
• Začínám opravdu uvažovat, že pomstu provedu. Ten trest mi za to stojí.
• A dost! Už se nedá nic dělat. Vzdávám to, jdu na koberec.
• Vrací se, konečně. Takhle blízko u dveří ještě nebyl. Běžím ke dveřím. Namáčknu se na ně tak, abych byl venku jako první.
• Člověk mi nasazuje obojek a vodítko. Yes!
• Něco hledá to snad ne! Jdeme už!
• Zkouší mě, jestli mu to nenajdu. Ha ha, nezájem, jdeme ven.
• Asi to našel, otvírá dveře.
• Stíhám se vmáčknout do dveří, ještě než jsou dostatečně otevřené, ha! Rekord! Takhle malou škvírou jsem se ještě neprotáhl a to mám měchýř k prasknutí!
• Ten člověk furt není hotový, já už mám vážně krizovou situaci! V takovém případě nejsou boty potřeba!
• Běžím dopředu, obojek mě škrtí, ale já si toho nevšímám. Dostanu se ven, i kdybych ho tam měl odtáhnout.
• Konečně už jde, tak blízko!
• Už skoro nemůžu dýchat, ale na tom nezáleží.
• Člověk otevírá dveře ven. Ženu se jak splašený. Konečně venku!
• Jsem venku, tolik nových zajímavých věcí a pachů k prozkoumání.
• Neuvěřitelné kolik psů mi tu nechalo esemesky. Musím to vše přečíst.
• Člověk mi něco říká. Cože? Jó, jestli nechci čůrat. Nene, já si to šetřím na odpovědi.
• Zase něco remcá. Ignoruju ho.
• Holt si bude muset počkat. Ještěže už ho mám odhadnutého, jak dlouho tu vydrží, než to zabalí. Hodlám toho času využít, žádná rychlovka, já čekal doma, teď si počká on!
0 komentářů:
Okomentovat